Etiketa III. - VIZITKY
11/06/2013
Znalost etikety, čili souboru obecně přijímaných zásad společenského a obchodního styku, pomáhá odhadnout očekávání protistrany, a tak zároveň usnadnit jejich naplnění. Současně je dodržování pravidel etikety důležitým předpokladem slušného chování a jak pravil B. C. Forbes, zakladatel magazínu Forbes: "Slušnost nic nestojí, ale může přinést velké zisky jak jednotlivci, tak firmě."
Vizitky jsou důležitou součástí společenského styku a mezilidské komunikace. Základní rozlišení dělí vizitky na osobní (též se jim říká navštívenky) a služební. Stejně jako oslovení či představování se podílejí na utváření prvního dojmu a, jak již bylo zmíněno v předchozím díle, vizitka napoví mnohé o svém držiteli. Zejména vizitky služební jsou primárním prostředkem prezentace Vaší osoby, ale také společnosti, kterou zastupujete. Přístup, který zvolíte k jejich zpracování, uchování i dalšímu nakládání s nimi, přímo ovlivní očekávání, která si Váš obchodní partner utvoří při prvním pohledu na Vaši vizitku.
Zpracování vizitky, grafické i materiálové, by mělo, stejně jako ostatní obchodní materiály, vycházet z korporátní identity společnosti. I zde však platí, že méně je někdy více. Atypický formát, přílišná pestrost barev či obrázky mohou vzbudit dojem přehnané snahy zaujmout „alespoň“ vizitkou, naopak jednoduché a stylově čisté vizitky indikují vkusnost a jistou pozici společnosti, která si je vědoma kvalit svých služeb a produktů. Standardní formát v České republice je 90x50 mm (někdy bývá uváděn EURO formát 85x55 mm). Vaše vizitky by se od něho neměly zbytečně odchylovat – nejen, že tím výrazně ušetříte při tisku, zároveň eliminujete riziko, že příjemce vizitku hodí do prvního koše, protože se mu ani nevejde do pouzdra na vizitky (většina současných pouzder odpovídá právě tomuto rozměru vizitek).
Zvláštním druhem vizitek jsou tzv. komplimentky, které vyjadřují poděkování nebo úctu vůči druhé straně, např. při zaslání malého dárku (květiny, čokolády), ale i obchodní dokumentace. Stejně jako u klasických vizitek je obdobný formát, který může být zdvojnásoben překladem, tzv. bigem, a tak rozšířen prostor pro krátký osobní vzkaz.
Na vizitce by měly být uvedeny všechny důležité informace o jejím majiteli: jméno a pozice, případně titul(y) držitele, pokud si na nich zakládá nebo je jejich uvádění vyžadováno firemní kulturou, název a logo společnosti, kterou reprezentuje, a kontaktní údaje (adresa, telefonické a elektronické spojení). Lze si však povšimnout, že čím vyšší pozici držitel vizitky zaujímá, tím obvykle méně informací je na ní uvedeno. Evropský úzus požaduje uvádět nejprve křestní jméno a poté příjmení (s výjimkou maďarštiny). Jeho dodržování usnadňuje identifikaci jednotlivých částí a správné použití jména při oslovování, zejména při kontaktu se zahraničními partnery. Kdo jedná často se zahraničními partnery, potřebuje vícejazyčné vizitky. Velmi se doporučuje mít pro každou jazykovou mutaci zvláštní sadu vizitek. Oboustranný potisk není vhodný, protože jednak naznačuje přehnanou šetrnost původce vizitky, jednak připravuje o volný prostor pro vzkazy či poznámky, které se obvykle píší a mají psát na zadní stranu vizitky.
Vizitky se předávají poměrně často – když se seznámí dvě osoby, které spolu mají zájem zůstat v kontaktu i v budoucnu, recipročně (pokud někdo nabídne svou vizitku, očekává se od partnera jako výraz slušnosti, že bude toto gesto opětovat) a vždy v případě, když má někdo složité či obtížně zapamatovatelné jméno (více na toto téma bylo zmíněno již v úvodním díle – oslovování). Pro uchovávání vizitek slouží ideálně pouzdra na vizitky, která je chrání před umazáním a ohnutými rohy. Pouzdro by jeho majitel měl nosit na místě snadno dosažitelném (výjimkou jsou dámské kabelky, ve kterých takové místo zatím neexistuje…). Vždy před odchodem na schůzku či společenskou akci je důležité zkontrolovat množství a stav vizitek, které má odchozí při sobě.
Samotný akt předávání vizitek má také svá pravidla, jejichž nedodržení může způsobit rozpaky. Vizitky se obvykle předávají pravou rukou, například Japonsko je ale známé tím, že předání probíhá oběma rukama doprovázeno hlubokým úklonem. Příjemce by měl podanou vizitku alespoň zběžně prostudovat, aby jejímu majiteli prokázal úctu. Svou společenskou obratnost můžete prokázat, pokud některý z údajů uvedených na vizitce partnera vhodně, tj. především pozitivně, okomentujete (grafiku, titul, případně adresu). Váš protějšek bude potěšen, že jste se s jeho vizitkou s upřímným zájmem seznámili. Pokud po výměně vizitek následuje obchodní jednání, zejména pokud je účastníků více, zůstávají vizitky na stole. Usnadňují sledovat jména (správná výslovnost, zapamatování), pozice, atd. jednotlivých partnerů, aby se předešlo zbytečným faux pas a celkově se tak zvýšila pohoda u jednacího stolu. Na závěr rozhovoru, resp. jednání, následuje uložení přijaté vizitky – nikdy ne jen tak ledabyle do kapsy, ale důstojně do pouzdra na vizitky, peněženky či náprsní tašky.
Každý má mnoho důvodů být na svou vizitku náležitě hrdý. Proto i při manipulaci a předávání vizitek je důležité pamatovat na základní východiska etikety, jimiž jsou takt a uctivost. Pokaždé, kdy je svému obchodnímu partnerovi prokážete, a výměna vizitek, jak přiblížil tento text, k tomu poskytuje bezpočet příležitostí, stoupnete v jeho očích a bude si Vás více vážit. Úměrně s tím vzroste i Vaše obliba ve společnosti obecně, která Vám dále otevře dveře k častějším pozváním na nejrůznější společenské akce. Jak správně číst i psát pozvánky se dozvíte již v příštím díle tohoto seriálu.
Zdroj: HPCG