ETIKETA II - PŘEDSTAVOVÁNÍ
03/06/2013
Představování je dalším důležitým prvkem společenského styku. Umění správného představení by nemělo být podceňováno, podílí se totiž, stejně jako oslovení, na utváření prvního dojmu. Přesto při této příležitosti dochází nezřídka k trapným momentům, protože některý ze zúčastněných nezná očekávání svých společníků, která jsou na něho kladena z titulu etikety. A jak se tedy těmto nepříjemným situacím vyvarovat?
Pro správné představování je nejprve potřeba osvojit si identifikaci osob podle jejich společenské významnosti. Za osoby společensky významnější se považuje žena, osoba starší, nadřízený, či VIP (představitelé států, společenské a kulturní sféry apod.). Osobami společensky méně významnými se pak rozumí muž, osoba mladší, podřízený, v závislosti na situaci (v rámci pracovního prostředí může být žena méně společensky významná než muž, pokud jde o vztah podřízená – nadřízený. Pokud se však tito dva setkají mimo kancelář při soukromé příležitosti, jazýčky pomyslných vah významnosti se převáží ve prospěch ženy. Muž, i když v profesním životě nadřízený, by si toto měl vždy uvědomovat a galantním způsobem dát ženě její důležitost najevo. Pokud tak učiní, jeho váženost v očích ženy stoupne, a to jak v osobním tak profesním měřítku.). Poté již stačí zapamatovat si jednoduché pravidlo, které zní: „Vždy se představuje osoba společensky méně významná osobě významnější.“
Umění představování vyžaduje určitou dávku přirozené empatie a galantnosti. Pokud si nejste jisti, že oplýváte přemírou některé z uvedených vlastností, pak je vhodné mít na paměti následující: představení se je důležitým momentem pro navázání vztahu a případného dalšího kontaktu. Proto než trapné rozpaky je lepší představit se jako první. Pokud totiž váš společník bude shodně jako vy na rozpacích, ulehčíte mu v nejisté situaci a o to více si vás bude vážit. V případě, že váš protějšek sice bude znalý etikety, ale v daném okamžiku společensky méně významný, pak mu svým aktem pouze vyjádříte více důležitosti, než mu právě přísluší, ale tím spíše naopak vy stoupnete v jeho očích a bude si vás opět více vážit. Každý se rád cítí důležitý, a pokud lidem ve svém okolí umožníte, aby se tak cítili, budete u nich oblíbení a budou si vás vážit. A jako s takovými s vámi budou rádi jednat a snažit se vám vyjít vstříc. To platí o zaměstnancích, podřízených, stejně jako obchodních partnerech.
Po představení je daleko snazší navázat kontakt a rozvíjet konverzaci. Dvojnásob to platí ve společnosti, která je již zaběhlá. Bez představení se nově příchozí osoba může cítit velmi trapně až odstrčeně. Kdykoli tedy jste součástí společnosti, která je v živém hovoru, a připojí se k vám osoba, kterou znáte, ale ostatní ze skupiny nikoli, je na vás, abyste předešli hrozícímu faux pas a nově příchozí náležitě představili. Nejenže jí etiketa opravňuje to od vás očekávat, dáváte tím najevo svůj vysoký morální kredit a představované osobě zároveň vyjadřujete, že je pro vás důležitá. Ta vám to jistě brzy vrátí v podobě vděčnosti a váženosti, ve které vás bude chovat (opět platí bez rozdílu nejen o zaměstnancích, podřízených i obchodních partnerech). Pokud vzájemně představujete partnery, kteří se neznají, je přitom vhodné uvést pár doplňujících informací, které se mohou stát společným tématem jejich následného rozhovoru. Projevíte tak svou znalost etikety a obratnost ve společenském styku, ale především tím osobám, které se ještě před okamžikem neznaly, ulehčíte navázání konverzace.
Představování je dále doprovázeno podáním ruky. Téměř vždy přitom mnoho lidí podává ruku automaticky. Zde ovšem pozor, platí pravidlo opačné než u představování samotného. Ruku totiž jako první nabízí osoba společensky významnější a je jejím výsadním právem rozhodnout se, zda tak učiní či nikoli. Osoba společensky méně významná by si toho měla být vědoma a vyčkat, až jí její významnější protějšek svou pravici nabídne. Když k tomu dojde, následovat by měl stisk přiměřeně pevný (pozor na tzv. „leklou rybu“ a zpocenou ruku), asi vteřinu dlouhý, prostý jakéhokoli dalšího tělesného kontaktu v podobě uchycení lokte partnera druhou rukou či poplácání po rameni. Podání ruky je obvykle doprovázeno slovním „těší mě“, nebo „rád Vás poznávám“ atp. Přitom si samozřejmě partneři hledí do očí na důkaz upřímnosti jejich slov.
V určitém časovém odstupu po představení zpravidla přicházejí na řadu úvahy o tom, zda setrvat u vykání nebo zda by byl vhodnější přechod k tykání. Toto rozhodnutí, stejně jako délka časového odstupu, se odvíjí od řady faktorů a motivů, např. povaha vztahu, míra přátelskosti, která je účelná pro efektivnější jednání, prostředí, ve kterém spolu osoby přicházejí do kontaktu, aj. Vždy ale platí, že toto rozhodnutí činí a tykání nabízí výhradně osoba společensky významnější, tj. žena nabízí tykání muži, pokud se k tomu rozhodne, osoba starší osobě mladší, nadřízená podřízené. Nikdy naopak, jinak se jedná o výrazný přestupek proti společenským pravidlům.
Celý seriál si můžete již dnes stáhnou jako PDF nebo aplikaci pro mobilní telefony na http://www.hpcg.cz/stranka/cz/36/ke-stazeni/
Zdroj: HPCG