Mlýn Oudoleň
Jiří Kryštofek
Ročník 2020
Představení nominované firmy
Tradice mlýna v obci Oudoleň, který rodina Kryštofkových vlastní od roku 1913, sahá do 19. století, kdy se v roce 1869 objevily první zmínky o mlynáři na oudoleňském mlýně. Když byl mlýn v roce 1948 znárodněn, Kryštofkovi zde zůstávají jako zaměstnanci převážně pod národním podnikem Pardubické mlýny. V roce 1991 se mlýn vrací do osobního vlastnictví rodiny Kryštofkových. Alois Kryštofek, třetí v generaci mlynářů, spolu se synem Jiřím dávají postupně mlýn do pořádku. Od roku 1996 je zdejším mlynářem Jiří Kryštofek, který se svým synem Jiřím dále rozvíjí rodinnou tradici a jehož přičiněním mlýn funguje dodnes.
Mlýn v Oudoleni se zaměřuje na zpracování žita, které vykupuje a pečlivě vybírá od zemědělců z Českomoravské vrchoviny. Díky léty prověřeným procesům a technologii mletí dosahuje tato mouka vysoké kvality. Produkty mlýna jsou žitná mouka chlebová a celozrnná, žitné (krmné) otruby, které vznikají jako odpadní produkt při mletí, a doplňkově pšeničná mouka.
Mezi zákazníky Mlýna Oudoleň patří nejen pekárny a pekařství, ale také ti, kteří si chtějí pořídit kvalitní suroviny pro přípravu vlastního chleba nebo přidávají žitnou mouku do vdolků nebo dalamánků. Cílem firmy je rozšířit dostupnost oudoleňské mouky po celé republice.
Tradice, poctivost a kvalita.
3 otázky pro nominovanou osobu
Co Vás přivedlo k podnikání?
Jednoznačně pokračování v rodinné tradici.
Kdo je Vaším vzorem?
Určitě to byl můj otec.
Jaké máte plány do budoucna?
Plán bude předat a zaučit syna v oboru, aby pokračovala tradice dál.
Odpovídal Jiří Kryštofek, majitel firmy
Důvod nominace
Tradice mlýna sahá do roku 1869 a od roku 1913 jej vlastní rodina Kryštofkových. Rodinnou mlynářskou tradici od svého děda a otce převzal pan Jiří Kryštofek, který stejně jako oni ctí tradici, poctivost a kvalitu. Proč jsem se rozhodl nominovat mlýn Oudoleň? Protože, jakmile otevřete dveře budovy mlýna, dýchne na Vás historie starých časů. Nejsou tu žádné moderní vymoženosti, žádné balící linky, žádné sklady, kde se hromadí tuny pytlíků s moukou. Technologie mlýna se od počátku 20.století nezměnila, a tak má příchozí možnosti vidět a slyšet běžný cvrkot mlýnice. Myslím si, že nejenom mlýn samotný, ale i takto provozované řemeslo jsou jedny z malých pokladů, které by měly být zachovány pro další generace. V dnešní moderní době je to takřka zázrak, že se rodině Kryštofkových podařilo mlýn udržet a provozovat. Naše děti už vědí, jak se s láskou mele poctivá mouka.
Nominační kategorie
Nominoval/a:
obdivovatel