Představení nominované firmy

Značku Koza z Mimoně jsem založila v roce 2009 poté, co jsem se rozhodla opustit dosavadní práci v elektrofirmě a začít něco, co by bylo více ženské a blízké mému srdci. Jako malá holčička jsem snila o tom, že budu něco vyrábět a lidé si to budou kupovat – něco praktického, hezkého a smysluplného. Zkoušela jsem plést, šít v ruce, ale to pravé přišlo, až když jsem si pořídila starý šicí stroj a kamarádka mě na něm naučila pracovat. Po několika týdnech jsem vyrazila na své první trhy.

Zákazníkům jsem naslouchala už od začátku a brzy jsem se rozhodla pro cestu kvalitních přírodních materiálů, i když jsou dražší. Maskotem mé značky se stala Koza z Mimoně, postavička z příběhu, který jsem si pamatovala z dětství z časopisu Mateřídouška. Je hravá, veselá, vynalézavá a pomáhá mi přiblížit se lidem – otevírá srdce i úsměvy.

Šiji bytový textil a doplňky – zástěry (moderní i retro), chňapky, utěrky, ubrusy s krajkou i bez, tašky v několika provedeních, batůžky pro děti i dospělé a také výrobky na zakázku podle přání zákazníků. Osobně své produkty prezentuji v Libereckém, Ústeckém a Středočeském kraji a také v německém Sasku. Objednávky mi chodí z celé České republiky i ze Slovenska.

V roce 2022 jsem získala 1. místo v soutěži Okresní hospodářské komory Jablonec nad Nisou za kolekci Do not waste – téměř bezodpadovou řadu výrobků z odstřižků, které by jinak skončily v kontejneru. V této kolekci šiji zejména tašky, batůžky, ale i zástěry a chňapky. Tímto způsobem navazuji na dlouhou tradici textilní výroby v Libereckém kraji a propojuji ji s ekologickým přístupem.

Pracuji sama, bez zaměstnanců, ale mám kolem sebe komunitu řemeslníků, se kterými si na trzích navzájem pomáháme. Jejich podpory si nesmírně vážím. Mezi hlavní hodnoty, které zastávám, patří kvalita výrobků i materiálů, láska k řemeslu, prozákaznický přístup, ekologie a duševní rovnováha.

Dlouhá léta se věnuji pomoci bezprizorním zvířatům, především toulavým kočkám. Vytvořila jsem sadu výrobků, z jejichž výtěžku pravidelně přispívám útulkům, a každé darované „dýško“ posílám také na tento účel. Před dvěma lety jsem založila petici Za změnu zákonů pro kočku, kterou se podařilo dovést až do Senátu a Poslanecké sněmovny, s cílem prosadit přísnější ochranu zvířat před týráním.